Fotbal je nejoblíbenějším a nejrozšířenějším sportem na světě. Není proto divu, že se z něj za dobu jeho existence vyvinula řada obdob, které si za poměrně krátkou dobu stihly získat početnou hráčskou základnu. Zejména pak malý fotbal a futsal. V tomto článku si tyto obdoby fotbalu v čele s malým fotbalem a futsalem blíže představíme. A dále si uvedeme hlavní rozdíly mezi těmito sporty.
Jak už z názvu vypovídá, malý fotbal je zkrátka fotbal na malém prostoru. Opravdu je to tak jednoduché, jelikož mají oba sporty vesměs stejná pravidla. Malý fotbal se hraje zpravidla na dva poločasy po 30 minutách. Na mezinárodních akcích, evropských pohárech nebo Českém národním poháru se tento čas může zkrátit na 25, 20 nebo i méně minut.
Většinou je to zapříčiněno tím, že v ten den hrají týmy více utkání, a tak je tomuto náročnému programu přizpůsobena hrací doba. Nicméně je potřeba zdůraznit, že se stále jedná o oficiální utkání. V českých soutěžích (kromě Českého národního poháru) byste se ale vždy měli setkat s hracím časem po 30 minutách.
Zmínili jsme, že se malý fotbal hraje na malém prostoru. Jak ale tento zmenšený prostor vlastně vypadá? Stejně jako ve fotbale, i v tomto sportu nejsou rozměry hřišť přesně dané a je týmům daná určitá tolerance v rozměrech. Velikost klasického hřiště si ale můžeme pro představu odvodit dle klasického fotbalového hřiště.
Pokud se hraje na polovině fotbalového hřiště, což je v českých soutěžích běžné, šířka hřiště pro malý fotbal je obvykle od poloviny fotbalového hřiště po velké vápno. Délka se pak může rozprostírat po celé polovině fotbalového hřiště, obvykle je brána umístěna ještě před lajnou pro autové vhazování pro velký fotbal.
Je zcela běžné, že se malý fotbal v České republice hrává na fotbalových hřištích. Speciální hřiště na malý fotbal zatím v Česku nejsou příliš k dispozici, nicméně do budoucna se o jejich výstavbě uvažuje a některé výstavby již jsou na programu. V zahraničí už některá taková hřiště jsou, nicméně jejich rozměry bývají zpravidla menší, než jsme uvedli nahoře. Důležité je, že malý fotbal se hrává zpravidla na umělé trávě, na přírodní trávě se hrává pouze sporadicky a jsou to spíše letní turnaje.
A jak je to s počtem hráčů? Každý tým má v poli 5 hráčů a jednoho brankáře. Střídat pak každý tým může hokejově bez omezení, a to navíc i v nepřerušené hře. Na pravidla dohlíží jeden hlavní rozhodčí, který se pohybuje na jedné lajně, na opačné lajně pak má asistenta rozhodčího s praporkem. S ohledem na zmenšenou velikost hřiště se zde s pravidlem o ofsajdu, jak jej známe z fotbalu, nesetkáte.
Jak jsme uvedli výše, malý fotbal hraje pět hráčů v poli a jeden brankář na každé straně. Stejně jako ve fotbale, i zde má brankář vyznačené území, ve kterém může chytat rukama, v případě faulu v pokutovém území následuje pokutový kop. Auty se házejí, ofsajdy zde neplatí. Čas se v přerušené hře nestopuje, tudíž může rozhodčí nad rámec každého poločasu přidat nastavený čas. Počet nastavených minut ale zpravidla nebývá nikterak vysoký. Pokud je k tomu důvod, obvykle se nastavují dvě minuty. Žádnou výjimkou tudíž nejsou zápasy bez nastavení.
Malý fotbal je stále mladý sport, proto se systém soutěží neustále vyvíjí, nicméně už nyní se na určité podobě ustaluje. Lze tvrdit, že naprostým základem a jádrem malého fotbalu jsou regionální soutěže. Malý fotbal je v České republice rozdělen do několika regionů dle měst a v něm se hrají oddělené soutěže. V jednotlivých regionech pak fungují soutěže dle různých výkonnostních lig, přičemž nejlepší tým z první ligy (případně i vítěz regionálního poháru) z každého regionu zpravidla postupuje do Českého národního poháru, což je v podstatě mistrovství České republiky v malém fotbale.
Český národní pohár se hraje v jeden den v létě turnajovým způsobem. Ze základních skupin týmy postupují do play off, kde soupeří o kvalifikační místa do evropských pohárů. Nejlepší týmy se z Českého národního poháru kvalifikují do Ligy mistrů, na další týmy pak zbyde místo v Eurocupu. Většinou se z České republiky do evropských soutěží kvalifikují čtyři týmy. Evropské poháry pak probíhají obdobným způsobem, jen s tím rozdílem, že se jedná o třídenní až čtyřdenní akci. Také ale vše probíhá turnajovým způsobem, tedy od základních skupin až do vyřazovacích bojů v play off.
Nad regionálními soutěžemi stojí ještě sama o sobě soutěž s názvem Superliga malého fotbalu, kde proti sobě soupeří výběry jednotlivých regionů. Soutěž je rozdělena na západní a východní část, přičemž v každé z nich je šest týmů. Nejlepší čtyři z každé části postupují do play off, kde se mohou probojovat až do Superfinále, kde se utkají o mistr České republiky.
Tato soutěž stojí v systému osamocena, nelze z ní sestoupit ani nikam postoupit. Jde tak o uzavřenou soutěž. Superliga má také hned několik věkových kategorií. Kromě mužské a ženské soutěže pak proti sobě soupeří i týmy v kategoriích do 23, 19, 12 a 10 let. Mládežnické kategorie jsou ještě horkou novinkou, proto je tolik výběrů zatím nemá. Tyto kategorie mají však za cíl nabrat mladé začínající fotbalisty do systému malého fotbalu a zajistit světlou budoucnost tohoto sportu.
Možná jste již někdy slyšeli o malém fotbale právě v souvislosti s českou reprezentací, která má ve světě velké jméno. A není divu, jelikož má za sebou také řadu úspěchů jak na evropské, tak i na světové scéně. V roce 2017 se v Tunisku stala Česká reprezentace mistry světa, o rok později pak slavila na Ukrajině zisk titulu mistra Evropy. Česká republiky má ještě z evropských šampionátů dvě stříbra a čtyři bronzy. V roce 2019 Česko ovládlo kontinentální pohár, jenž se konal v Tunisu. Co se týče žebříčku evropských reprezentací, České republice momentálně patří 7. místo.
Vzhledem k tomu, že se stále nejedná o příliš rozšířený sport, sázení na malý fotbal je značně omezené. Sázet se však většinou dá na mezinárodní akce (MS a ME). V malém fotbale obvykle padá větší množství branek, nicméně na mezinárodních akcích tomu tak nemusí být. Čas se nestopuje, zápas tedy uběhne poměrně rychle.
Mnoho reprezentací pak využívá taktik, v rámci kterých se snaží zápas co nejvíce rozkouskovat, nebo například sází na zabezpečenou obranu. Proto je u českého národního výběru celkem běžné, že dobývá nedobytnou tvrz a zápas rozhodně jeden nebo dvě branky, což by pro malý fotbal nemělo být běžné. Zvlášť se tato situace děje v play off reprezentačních turnajů. Naopak pokud se výběr ze špičky utká se slabší a takticky nevyspělou reprezentací a podaří se mu rychle vstřelit branku, ciferník skóre se klidně přehoupne přes deset branek.
Futsal je halovou obdobou fotbalu, má však od něj daleko více odlišností než malý fotbal. I styl hry je zcela jiný, což je zapříčiněno mnoha faktory, z nichž je nejzásadnější odlišný povrch, prostor nebo dokonce i míč.
Futsalový zápas hrají čtyři hráči na každé straně společně s brankářem. Střídat mohou týmy hokejově a to i v nepřerušené hře. Futsal se zpravidla odehrává na palubovce v hale, přičemž jeden zápas má dva poločasy o dvaceti minutách. Minut na každý poločas je sice málo, nicméně v přerušené hře se vždy čas stopuje, hraje se tedy tzv. čistý čas. Dohromady tak celý zápas trvá zhruba hodinu a půl, tedy podobně jako klasický fotbalový zápas. Hra má i přesto velký spád, jelikož se hraje na menším prostoru, a tak o gólové šance na obou stranách není nouze.
Dalším velkým rozdílem je odlišný míč, jenž má velký vliv i na průběh celé hry, spíše styl, jakým týmy hrají. Míč je menší a těžší, než tomu bývá u fotbalu, má také menší odskok. To pak má za důsledek to, že se hra zpravidla odehrává po zemi, tudíž vynikají hráči s vytříbenou kopací technikou.
Pochopitelně ani zde nenajdete pravidlo o ofsajdu, dalším rozdílem je aut, který se kope. Specifikem futsalu jsou dále akumulované fauly. Fauly se sčítají, pokud tým dosáhne v daném poločase šestého faulu, soupeř zahrávání 10m kop, jinak řečeno dlouhá penalta. Do pěti faulů tak hra probíhá zcela obvyklým způsobem.
Ještě zmíníme jednu úpravu a to hru s brankářem. Zatímco ve fotbale i v malém fotbale může tým hrát se svým brankářem bez omezení, ve futsale tomu tak není. Tým může hrát s brankářem pouze jednou, následně mu může přihrát znovu míč až poté, co se dotkne míče soupeř nebo bude přerušená hra. Toto pravidlo neplatí, pokud je brankář na útočné polovině při tzv. powerplay, zde může hrát bez omezení.
Systém soutěží ve futsalu je obdobný jako ve fotbale. Týmy hrají v různých výkonnostních soutěžích od 1. ligy až po okresní soutěže, kde se občas zápasy odehrávají i venku. Profesionální zápasy se však odehrávají vždy v hale.
Nejvyšší 1. Futsal liga má 12 týmů, přičemž poslední dva přímo sestupují do druhé ligy. Prvních osm mužstev pak po konci základní části, která probíhá klasicky dvoukolově, postupuje do play off, kde hrají vždy na tři vítězné zápasy. Z těchto vyřazovacích bojů pak vzejde mistr ligy, přičemž ten poté má jistou kvalifikaci do dalšího ročníku futsalové Ligy mistrů.
Nejúspěšnějším klubem v České republice je Chrudim, která je na futsalové mapě zavedenou značkou a má dobré renomé i v zahraničí. V posledních letech tento tým výkonnostně dorovnala i Plzeň, a tak můžeme sledovat napínavé boje o titul až do posledního utkání v rámci finálové série. Nutno podotknout, že oba kluby si značně pomáhají zahraničními hráči, zejména Brazilci.
O kvalitě obou klubů svědčí i to, že v reprezentaci je jedna formace hráčů složena z plzeňských futsalistů, druhá pak hájí barvy Chrudimi. I díky tomu si tak v reprezentaci na sebe hráči nemusejí příliš dlouho zvykat, jelikož po svém boku pravidelně nastupují několik let v klubu.
V české futsalové lize najdeme i několik známých týmů z fotbalového prostředí. Například to může být Slavia Praha, kromě toho pak ve druhé lize nastupuje Baník Ostrava či Bohemians 1905.
V minulosti první ligu hrávaly také České Budějovice i Sparta Praha. Sparta Praha dokonce jednou slavila ligový titul, nicméně v českém futsalovém rybníčku nemá příliš dobrou pověst. Tu výrazně pošramotilo několik prohřešků klubu a vše vygradovalo až zamítnutím jeho přihlášky do první ligy. Sparta tak musela nastoupit do druhé ligy, ale kvůli dalším problémům ji skončila v záporném bodovém zisku. Vrcholem pak bylo její vyloučení z druhé ligy, což má důsledek takový, že Sparta bude muset začínat znovu od okresních soutěží, pokud bude chtít na české futsalové mapě zůstat.
Sázkových nabídek na futsal je dostatečné množství. V nabídce najdete českou, španělskou, italskou nebo ruskou ligu, přičemž u některých důležitějších zápasů (obvykle v rámci play off) si můžete vsadit i na počet vstřelených branek.
Zápasy české nejvyšší soutěže se obvykle odehrávají v pátek, tudíž je nutné brát v úvahu i dlouhé cestování po pracovní době, které musejí hráči poloprofesionálních klubů absolvovat. Plně profesionální týmy zatím v Česku příliš nemáme s výjimkou Plzně a Chrudimi. Tyto týmy pak obvykle soupeří o ligový titul, přičemž další týmy se jim výkonnostně nemohou nikterak rovnat.
Pokud sázíte na futsal a vaše sázková kancelář nabízí live nějaký futsalový zápas, jistě se vyplatí s nějakou sázkou vyčkat až do konce utkání. Pokud stav není nerozhodný a je ještě stále o co hrát, je velmi pravděpodobné, že ještě nějaká branka padne díky powerplay, tedy hře bez brankáře, kterou často týmy v závěrech zápasu využívají. A využívají ji v podstatě vždy, když prohrávají o 1-3 branky.
