Tenis je u sázkařů jedním z nejoblíbenějších sportů. Pro sázkaře má velkou výhodu v tom, že se hraje prakticky pořád. S výjimkou vánočního období jen těžko najdeme chvíli, kdy se v nabídce sázkových kanceláří nenachází žádný tenisový zápas. Na mezinárodní úrovni se přitom odehrává současně i několik desítek turnajů, od nejmenších turnajů kategorie ITF až po nejprestižnější grandslamové turnaje (Australian Open, Roland Garros, Wimbledon a US Open). Jak ale v takovém množství zápasů vybrat ten správný tip? To bude předmětem článku „Jak sázet na tenis“.
První má rada k tomu, jak sázet na tenis, asi nebude nijak překvapivá. Prostě sledovat zápasy a zajímat se o dění na tenisových dvorcích. Tenis se sice do jisté míry dá sázet i bez toho, aniž bychom dané hráče někdy viděli na kurtu, ale vždy je lepší vědět, jakým hráč hraje stylem a kde má silné a slabé stránky.
Sledování zápasů navíc může výrazně pomoci při sázení na další pokračování daného turnaje (a často nejen daného turnaje). Když se podíváme do výsledků a zjistíme, že hráč A porazil hráče B výsledkem 6:3 6:1, můžeme nabít dojmu, že hraje v dobré formě. Ono to tak ale nutně být nemusí, protože z výsledku nepoznáme, o jak kvalitní zápas šlo. Občas se stane, že hráč z nějakého důvodu zahraje hodně pod své poměry. Soupeři tak spadne vítězství do klína a nemusí přitom předvést žádný nadstandardní výkon. Dlouhodobým sledováním zápasů se také dá identifikovat hráče, kteří jsou více náchylní k těmto „výbuchům“. Jde například o hráče jako jsou Fabio Fognini, Benoit Paire, Ernests Gulbis nebo Bernard Tomic, kterým nedělá problém zápas vyloženě „odchodit“.
Sledování zápasů a tenisového dění pochopitelně musí také bavit. Bez toho se jen těžko stanete úspěšným sázkařem.
Základem sázení na tenis je správně odhadnout kvalitu daného hráče. K tomu nám mohou být nápomocné žebříčky ATP a WTA (žebříček ATP naleznete zde, žebříček WTA zde), které seřazují hráče a hráčky podle počtu získaných bodů na turnajích za posledních 52 týdnů. Ne vždy ale musí znamenat, že hráč, který je výš v žebříčku, je i kvalitnějším tenistou. Existuje více důvodů, proč je hráč v žebříčku na vyšší nebo nižší pozici, než si „zaslouží“.
Alternativou k těmto žebříčkům mohou být také žebříčky využívající Elo rating. Elo rating, který byl poprvé využit k hodnocení šachistů, na rozdíl od žebříčků ATP a WTA, zohledňuje ve svém výpočtu také kvalitu poražených soupeřů. Kromě toho také přesně vymezuje pravděpodobnosti výsledků na základě rozdílu v bodovém hodnocení dvou hráčů. Elo rating není ani zdaleka bezchybný, ale pro posouzení kvality tenisty může být vhodnější než žebříček ATP nebo WTA. Tenisový žebříček ATP založený na Elo ratingu můžete nalézt například zde.
K odhadu kvality hráče může přispět i srovnání výsledků s podobnými soupeři. Pokud hráč A porazil hráče B a hráč C s hráčem B prohrál, je určitě velká šance, že hráč A je lepší než hráč C. Ani to však nemusí být pravda. Pokud ale srovnáme výsledky tenistů za delší období a zohledníme kvalitu soupeřů, možnost omylu se snižuje.
Aktuální forma je jedním z nejdůležitějších faktorů, které je třeba zohlednit při výběru tipu. Zejména v zápasech dvou tenistů, kteří jsou z dlouhodobého hlediska podobně kvalitní, může forma z posledních týdnů rozhodnout o tom, kdo by měl být favoritem. Aktuální forma ale nejde brát jen jako podíl vyhraných zápasů z posledních pěti/deseti/patnácti zápasů, jak to často aplikují nepříliš zkušení sázkaři. Vždy je třeba zohlednit i kvalitu soupeřů. Opět se také vracíme k bodu 1, tedy sledování zápasů, které může také výrazně dopomoct k odhadu aktuální formy daného hráče.
Velmi důležité je také zohlednit povrch kurtu, na kterém se hraje. Tenisové turnaje se hrají na čtyřech základních površích, kterými jsou antuka, venkovní tvrdý povrch, halový tvrdý povrch a tráva.
Nejběžnějším povrchem je antuka, která je také nejpomalejším podkladem pro tenisové kurty. Existují dvě varianty tohoto povrchu, klasická oranžová evropská antuka a šedozelená americká antuka. Americká antuka je přitom o něco rychlejší než evropská. Na antukových kurtech se často prosazují hráči, kteří mají rádi delší výměny. Je zde také největší šance pro tenisty se slabším podáním. Na antuce jsou často silní hráči z jihu Evropy (Španělsko, Portugalsko, Itálie) a Jižní Ameriky. V těchto destinacích se hraje většinou právě na antuce.
Venkovní tvrdý povrch je středně rychlým povrchem. Obecně jsou kurty s tvrdým povrchem rychlejší než antukové kurty, ale pomalejší než tráva nebo halové povrchy. Na tomto povrchu mají oproti antuce větší výhodu hráči s kvalitnějším podáním a silovější hrou. Venkovní tvrdý povrch mají často v oblibě například tenisté z USA, Austrálie a Asie.
Halové turnaje se hrají většinou v zimním období. Obvykle se hrají na tvrdém povrchu nebo koberci, méně časté jsou halové turnaje s antukou. Obecně jsou halové povrchy velmi rychlé. Koberec je přitom vůbec nejrychlejším tenisovým povrchem. V hale jsou velmi důležitými údery podání a return.
Na travnatých kurtech se hraje pouze několik turnajů na začátku léta. Travnatý kurt je totiž velmi náročný na údržbu a i v případě mírného deště se na něm z důvodu jeho kluzkosti nedá hrát. Tráva je charakteristická nízkými a rychlými odskoky. Na tomto povrchu jsou nejdůležitějšími údery servis a return, případně i volej a jsou zde k vidění většinou kratší výměny, než například na antuce. Velká část turnajů na trávě se hraje ve Velké Británii.
Tohle základní rozdělení ale rozhodně není dostačující. Ne vždy třeba platí, že je antuka pomalá. Existují turnaje (většinou ve vysoké nadmořské výšce), kde je antuka rychlejší než spousta turnajů na tvrdém povrchu. Typickým příkladem je ekvádorské Quito, kde se ještě před pár lety hrával turnaj ATP v nadmořské výšce téměř 3000 metrů nad mořem. Určitě není bez zajímavosti, že mezi lety 2015–2017 tu vždy celý turnaj opanoval Victor Estrella Burgos, který mimo Quito žádný turnaj ATP nevyhrál. Jsou hráči, kterým vysokohorské podmínky sedí, jiným hráčům se tu naopak vůbec nedaří.
Rozdíly v rychlosti povrchů v jednotlivých destinacích ale existují i u všech ostatních herních podkladů. Existují například různé druhy tvrdých povrchů, z nichž každý má jiné vlastnosti a i tady může být rozdíl v rychlosti kurtů výrazný. U venkovního tvrdého povrchu pak také rozhoduje i nadmořská výška. Velmi rychlý tvrdý povrch je například v kolumbijské Bogotě, kde se hrál turnaj ATP do roku 2015.
Při sázení na tenis je rozhodně nezbytné myslet také na to, v jaké destinaci se daný turnaj hraje. Pro tenisty, stejně jako i pro jiné sportovce, je důležité domácí prostředí. U velké části tenistů platí, že na domácích kurtech dokážou zahrát lépe než kdekoliv jinde. Proto je také důležité mít přehled o tom, kde který tenista žije a kde trénuje.
Výhodou ovšem nemusí být vyloženě jen domácí prostředí, ale i klimatické podmínky. Například hráč z Argentiny pravděpodobně lépe zahraje v Brazílii než v Číně. U některých tenistů lze také vypozorovat, že si záměrně vybírají turnaje v podobných destinacích, naopak jinde se vůbec neobjevují. Například pokud hráč z USA poprvé v životě hraje turnaj v Evropě, je určitě dobré být na pozoru. Stejně tak mají hráči své oblíbené a neoblíbené turnaje. Například Robin Haase vždy uměl zahrát svůj nejlepší tenis na turnaji v Gstaadu.
Tenis nabízí širokou škálu různých druhů úderů a v pojetí každého hráče může vypadat trochu jinak. Jsou hráči, kteří preferují delší výměny od základní čáry, jiní hráči se naopak co nejrychleji snaží ukončit výměnu vítězným úderem. Jsou také hráči, kteří si rádi chodí na síť pro voleje. Jedni hráči mají radši forhend, jiní bekhend. Někteří tenisté mají hru založenou na výborném podání. Pro jiné je podání skoro až nevýhodou atd.
Důležité je, že každému hráči vyhovuje jiný herní styl soupeře. Například Roger Federer vždy uměl porážet hráče, kteří svou hru zakládají hlavně na podání. Proti servismanům se pak obecně často dokážou prosazovat hráči s výborným returnem. Tato zobecněná pravidla ale samozřejmě nemusí platit vždy, a také že neplatí vždy. Pomoci může i pohled na vzájemné zápasy, které budou i dalším bodem tohoto článku.
Vzájemné zápasy mohou být také velmi dobrou pomůckou pro sázkaře. Rozhodně ale neplatí, že hráč, který vyhrál vzájemný zápas, musí být lepší a musí být favoritem i v dalším zápase. Vždy je třeba se dívat na to, kde se hrálo, na jakém povrchu, jak zápas probíhal, jaká byla aktuální forma hráčů apod. Tenis je v tomto velmi nevyzpytatelný a i v případě, kdy jeden hráč vyhraje vzájemný zápas výsledkem 6:1 6:1, může o pár dnů později další vzájemný zápas dopadnout zcela opačně. Každá informace o vzájemném zápase je ale pro sázkaře rozhodně užitečnou informací.
Během tenisové sezóny hráči odehrají velké množství turnajů, z nichž některé jsou důležitější a některé méně důležité. Pokud se budeme bavit o tenistech, kteří patří mezi nejlepších 30 v žebříčku, jejich pozornost bude směřovat zejména ke grandslamovým turnajům a turnajům ATP Masters 1000, naopak na turnajích kategorie ATP 250 lze očekávat sníženou motivaci. Nemusí to přitom platit pro turnaje v domácím prostředí.
Kde to naopak platí velmi často, to jsou turnaje, které se hrají v týdnu před grandslamovým turnajem. V tomto týdnu se na velké favority rozhodně nevyplatí sázet. Obecně se pak dá říct, že pokud jakýkoliv hráč nastoupí na turnaji nižší kategorie, než je zvyklý, je nutné si při sázkách na tohoto hráče dávat pozor.
Varovným signálem pro tenisového sázkaře je situace, kdy hráč absolvuje změnu povrchu nebo dlouhý přesun mezi destinacemi. Pokud tenista několik měsíců hraje pouze turnaje na tvrdém povrchu a čeká ho první turnaj na antuce po dlouhé době, bude dost možná chvíli trvat, než si zvykne na jiný povrch a pravděpodobně nepodá tak kvalitní výkon, jako když odehraje několik turnajů na antuce po sobě. Podobně je třeba být na pozoru v případě, kdy hráč musí v krátké době zvládnout dlouhý přesun z jednoho turnaje na jiný turnaj. Pokud hráč například hraje v neděli finále turnaje v Evropě a v dalším týdnu (úterý nebo středa) už hraje první kolo turnaje v USA nebo Japonsku, může být pro něj cesta na takový turnaj velmi náročná, navíc nebude mít dost času na aklimatizovat v novém prostředí. Dost často pak tenista takový přesun nezvládne a vypadne hned v úvodním kole turnaje.
Tenisový sázkař by měl rozhodně věnovat pozornost také tomu, jaké množství zápasů v poslední době daný tenista odehrál a kolik přitom strávil na kurtu času. Únava po náročném programu se může projevit už v závěru turnaje, kdy má tenista za sebou několik dlouhých zápasů. Častější je pak situace, kdy se únava projeví po přesunu na další turnaj. Hráč, který projde až do finále prvního turnaje, pak na turnaji v dalším týdnu často vypadne hned v prvním, případně druhém kole. Občas se některému z tenistů podaří hrát finále i na třech po sobě jdoucích turnajích, ale je to spíše výjimečná situace. Na náročný program během celé sezóny pak mohou tenisté doplatit v jejím závěru, jako se to stalo například v roce 2016 Dominicu Thiemovi.
Sázení na tenis rozhodně není nic jednoduchého. Vyžaduje spoustu odpozorovaných zápasů a spoustu procházení výsledků a statistik hráčů. Je také nutné uvažovat spoustu možných faktorů, které mohou tenisový zápas rozhodnout na stranu jednoho či druhého hráče. V článku „Jak sázet na tenis“ jsem se pokusil tyto faktory popsat tak, aby z toho tenisový sázkař mohl těžit.
